What a Day

14. february 2015 at 21:36 | Ann |  Diary
Tohle bude prapodivný článek, přecpaný zážitky.




Přesně před týdnem mi táta řekl, že jedeme do Prahy. Hned jsem zaspamovala Veri messenger, ať kouká moct být na Čerňáku. Ale protože ta čarodějnice byla líná slízt z postele, přečetla si to asi až po dvou hodinách. To už jsem jí tam i vyhrožovala, myslím. Nepamatuji se přesně. A protože nakonec na Čerňák mohla, čekal mě wonderful day.
Jakmile Nataša zastavila na parkovišti nedaleko KFC, táta mi vysvětlil, jak se dostat k můstku aniž by mě přejelo auto a sourozenci se uráčili pustit mě ze svých spárů, vyrazila jsem. Cestou mě málem přejelo auto, nevím, kdo vymýšlel tu pitomou křižovatku. Vydrápala jsem se po schodech, pak přešla můstek, sešla po dalších schodech a čekala jsem. Byla jsem tam první a hledala Veri v davu lidí, co přijeli autobusem jen proto, abych se dozvěděla, že ona přijede metrem.
Čekala jsem v té zimě dalších pět dlouhých minut, líná nasadit si čepici a odhodlaně pozorovala východ z metra. Nakonec jsem přece jen mezi lidmi zahlédla černou osobu, která stála u východu a rozhlížela se úplně špatným směrem, i když jsem jí úplně přesně popsala, kde na ní budu čekat.


Nakonec si přece jen všimla někoho, kdo na ní mával přes celý (D)av jako ten největší debil a pyšná sama na sebe si to k němu namířila. Po tom, co jsme se řádně přivítaly, jsme vyrazily. Samozřejmě, že jsem musela začít o počasí, protože takhle má začínat každá správná konverzace.
Když jsme dorazily k obchodnímu centru samotnému a vešly dovnitř zjistily jsme, že nemáme absolutní tušení, co teď. Nakonec se Veri rozhodla, že si chce koupit BubbleTea a já kafe, tak jsme s vydaly na hon za BubbleTea stánkem. Kupodivu věděla, kde se nachází, takže to netrvalo ani moc dlouho. Po tom, co konečně přestala flirto..dobře, konverzovat s holkou za pultem, se odebrala vystát si frontu na svůj vysněný "čaj". Měla BubbleTea potřetí v životě a netušila, jak si ho objednat. Pak si prohlížela moje super tričko (ANO, VŠIMLA JSEM SI TOHO, AHAHAH), ale já jsem dělala, že mě zajímá obsah obchodu s pc, ps atd. hrami. Což mě doopravdy zajímal, prtože mi na oko padli ovladače k PS2, které teď už nikde nejsou k sehnání a já potřebuji nutně ještě jeden, protože se mi jeden ztratil při tom, když se táta stěhoval z velkého bytu do malého bytu, v nějaké prapodivné vesnici, kterou obsadili Vietnamci v minulém století a od té doby tam ovládají kolonii obchodů se smíšeným zbožím.
Hned na to, co jsme rebelsky bodly brčka skrz takovu tu blánu na kelímku a já usoudila, že mi ten "čaj" nechutná, zamířily jsme k McCafe, protože já chtěla svoje kafe. Cestou jsme myslím probíraly význam jména Veronika.
V Mekáči mi ta zlá duše obsadila fialovou židličku, tak jsem musela jít na tu zelenou. Za trest sem po ní (asi o deset min později) flusla kuličku z jejího BubbleTea, kterou jsem nenápadě nasála mým brčkem. Měly jsme v plánu tam něco dopsat (do měsíce určitě zjistíte, co), ale jelikož si paní potřebovala dopít svůj "čaj", než začne psát, tak jsme nenapsaly naprosto nic. Protože jsme na to měly vyhrazený čas v tom Mekáči, ale já na jejím mobilu neumím psát a ona zase nechtěla psát, dokud nedopije, takže tak. Koukly jsme na program kina a já jí flákla čepicí do obličeje. Nevím, proč. Poté jsme se odebraly do knihkupectví a poté do Croppu, kde jsem se koukla na věci, na které nemám prachy a mohly jsme jít...hledat Veri sluneční brýle. Protože si je rozbila. Žádné se jí ale v obchodě, kam jsme zašli nelíbili, tak jsme musely hledat jinde. Ale podle mě tam měli boží kousky, ona si jen neumí vybírat.
Nakonec se rozhodla, že chce do Claire's, tak jsme šly. Cestou jsem jí nacpala do hračkářství, kterého by si ani nevšimla, takže nemáš zač. Tam jsme si vzaly tyče s koňskou plyšovou hlavou a jely jsme. Projížděly jsme hračkářství a hledaly luk a šípy, protože já chtěla luk a šípy. Dokonce by jsme na ně i měly, kdyby Veri nechtěla pistoli a nakonec jsme nesoknčily s králík ušima na hlavě (moje dílo). To se pak na luk snadno zapomíná.


Veri the Rider

Došly jsme do Claire's, kde konečně měli něco, co se jí líbilo. Musím zmínit to, že jsem musela sundat z nejvyššího věšáku všechny mint green brýle, aby jsem mohla Síriusovi podat jedny černý, co měly odrazový skla, jak se v nich vidíte. Ty si nakonec ani nekoupila. Hned na to jsme obě udělaly největší pitomost ever. A to bylo to, že jsme si koupily kravaty za dvě stovky, jen aby jsme později na dámách zjitily, že nejsme schopné si je uvázat. Když na to Veri konečně přišla, tak samozřejmě zapomněla, jak se k tomu výsledku dobrala.
Když už po nás ty ženský, co se tam střídaly začaly vrhat divné pohledy (byly jsme tam dobrých dvacet minut), vzdaly jsme to a vyšly ke stanici vláčku, co po tom obchodním centru jezdí. Veri sice chtěla zamířit na druhé záchody, ale to já už jsem nechtěla, protože vážně, zas takovej magor nejsem, že.
U stanice vláčku jsme s potěšením zjistily, že jedna jízda je 45,- Kč, což s mými posledními devadesáti korunami znamenalo, že můžeme jet. To mi připomíná, Veri, dlužíš mi 45,- Kč.
Ve vláčku jsme udělaly pár nepovedených selfie a když se vláček rozjel, pokoušely jsme si opět uvázat kravatu. Bez úspěchu. Nakonec jsme se svalily u vchodu do takových těch nízkých křeslo/polštářo/sedaček a já jsem řekla něco ve smyslu, že máme ještě 30 minut čas a hned na to mi táta zavolal, že jsou v Mekáči, tak ať jdu, že pojedeme domů.
No a protože Veri jel autobus až za půl hodiny, šla mě vyprovodit. Vyšly jsme ven z cetra a vylezly na můstek, jen aby jsme zjistily, že jeden Mekáč je hned vedle centra, tak jsme se vrátily zpět. K McDonaldu jsme se dostaly po nějaké silnici, na které pěší asi ani nemají chodit, ale who cares. U McDonaldu jsem marně hledala Natašino auto a uvnitř Mekáče jsem tátu a spol také nezahlédla. Tak jsem mu volala a on, jako správný zodpovědný otec, nezvedal. Tak jsem si řekla, jestli si řeba nespletl McDonald a KFC a i když to byla naprostá pitomost, s Veri jsme mekáč obešly a dostaly se k dálnici aniž by jsme musely přecházet můstek. Na ten jsme stejně nakonec vylezly, protože jsem se potřebovala rozhlídnout, kde je Globus. Mezitím mi totiž táta volal, že jsou u Globusu, a když jsem se zepala, jestli jsou u KFC, tak řek, že jo. A že je to Mekáč a Caffe dohromady. Na to jsem mu odpověděla, že tam už jsem byla. On zavěsil s tím, že mám hledat. Veri zatím připadalo strašně vtipné to, jak pokaždé, když se sejdeme, tak se stane něco pošahaného. A pak, celé rozmrzelé a zoufalé mi došlo, že Globus, McDonald i KFC jsou UVNITŘ toho obchodního centra. Takže po pár face palmech jsme se opět vrátily do centra, Mekáč jsme samozřejmě stejně minuly (i když jsme v něm asi před 2 hodinami byly), takže jsme se musely vracet.
Když už jsem konečně zahlédla tátu, jak mě probodává "Seš normální?" pohledem, nasadila jsem vítězoslavý úsměv a spolu s Veri zamířila k cíli. Tam jsem se s ní i rozloučila a nechala jí jít zpět k autobusu samotnou, za což jsem se cítila trochu blbě, protože přece jen, ona se mnou prošla pomalu celej Čerňák. Ale nic.
Domů jsme dojeli pozdě večer, já od sis vesele chytla chřipku a byla týden doma. Jehehej.

Ann

At your service

 

2 people judged this article.

Comments

1 Sabinee Sabinee | Web | 14. february 2015 at 21:46 | React

Čerňák mi přijde totálně zmatečný :D D:
A claires super obchod :)

2 Sabinee Sabinee | Web | 15. february 2015 at 17:13 | React

Jojo, taky mě u něčeho mate JAK :D, ale už jsem se ledasco naučila metodou pokus-omyl :P
Ty obrázky jsou z pinterestu :)

3 Beatrix Beatrix | Email | Web | 15. february 2015 at 18:57 | React

No... to je hodně zmatený článek, aspoň pro mě :D Snad už jsi zdravá :)

4 Tereza Tereza | 17. february 2015 at 11:37 | React

Cestou mě málem přejelo auto, nevím, kdo vymýšlel tu pitomou křižovatku.:D ach jo :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement