3 věci, kterých se Veri bojí nejvíc

4. june 2015 at 22:23 | Veri |  Bin
Čus,
jednou za sto let jsem chytla dobrej nápad na článek, takže jsem samozřejmě hned sepsala vyčerpávající, poměrně dlouhej text. Asi prostě funguju na dvou režimech - nevim co psát, nebo se rozepíšu jak magor :D
#SorryNotSorry
Takže tady máte pár divných strachů divný osoby.
(hrozně jsem bojovala s qwertz klávesnicí na babiččině notebooku, protože doma mám qwerty, takže mi prosím odpusťte případný chyby)
Enjoy!


1. Výtahy
Tákže. Většina z vás se to možná chystá svrhnout na to, že mám klaustrofobii, protože to lidi z nějakýho důvodu dělaj. Jenže tu já nemám. Naopak mám přiměřeně stísněný prostory ráda, ale o to tu teď nejde. Můj hlavní strach ve výtahu vyplývá z toho, že mám dojem, že se kabina urve, spadne to dolu a začne to hořet. Ono by samozřejmě stačilo to utržení, ale tamto byl prostě ten nejhorší možnej scénář. Nebo se tam zaseknout a to opět nejlíp v kombinaci s padánim. Jak vidíte, možnejch katastrofickejch scénářů mám připraveno fakt dost :D
Mám dojem, že tenhle můj strach má původ na jedný dovolený v Řecku, kde byly v hotelu šuntský vejtahy a já se jima začala bát jezdit, protože se každou chvíli zasekly. Pak mě babička donutila do jednoho vlízt, sjely jsme dolu a všechno v pohodě. Já ale poukázala na fakt, že se výtah určitě brzo znova sekne, protože zastavil trochu pod úrovní (nevim, jak mě napadlo si to takhle spojit). Každopádně jsem měla pravdu: My vystoupily, nalezli tam nějakcí lidi a cestou nahoru se to s nima seklo, což mě hoooodně poděsilo. Koho by to taky nepoděsilo, že? Že? ŽE?! (A: Mě by to třeba taky poděsilo.)
Asi dva měsíce na to mi poslední ránu zasadil dokument o 11. září 2001, kde se banda lidí sekla ve výtahu v jedný z věží. (A: Díky tomu jsem se taky začala bát výtahů. o.o Pak se se mnou jeden zasekl. -.-) (A: Omlouvám se, že sem lezu.) Samozřejmě to zdaleka nebylo to nejhorší, co se jim ten den stalo (*uchichtla se* ...pardon, já vim, že mi to nemá připadat směšný, ale můj smysl pro humor je občas trochu zvrácenej), ale mně to vážně přivodilo noční můry. Pamatuju si sny, kde běžim po schodech, který ale bohužel končej ve výtahu, ten se zasekne a pak už jen pocit propadání se rychlejc a rychlejc. Brr -_-
A pro ty co zajímá, jaký je to žít s hrůzou z jízdy výtahem: Well, obnáší to spoustu chození po schodech a to klidně i do 10. patra :D
Jen ještě dodám, že pokud je se mnou někdo, komu věřim (a komu nevadí, že mu rozmačkám ruku) a jde buďto o výtah u babičky v domě (s tim sem se za 15 let života tak nějak sžila, i když sama tam fakt ani nepáchnu), nebo o jedinou možnost, jak se dostat tam, kam nutňe musim, jakžtakž to přežiju. Ale jakmile je to jen trochu možný, volím schody - například Eiffelku jsem vylezla celou po schodech, až do bodu kde jsem s hrůzou zjistila, že na uplnej vršek se dá dostat jen výtahem... (A: Nechtěla bych.)




2. Psi
Jsem zvědavá kolik milovníků psů se teď cítí dotčeno a bude psy hájit, i když o nich vlastně nic zlýho ani neřikám... (A: JÁ!)Ne ale vážně, s tím už jsem se taky setkala: člověk se bojí pavouků a v záchvatu paniky zaječí: "Panebože dostaňte to ode mě pryč!" Pohoda, všichni přispěchají na pomoc. Ale co když se mně stane totéž se psem? - "On si chce jen hrát...", "Vždyť je to jen štěně, jsi normální?" nebo nejlepší verze a to majtel, co na mě úplně kašle a hází po mně nevraživý pohledy a nebo ještě hůř - směje se. A nechá mě hystericky brečet a chcípat strachy zatímco jeho pes vesele hopká kolem mých nohou (a narušuje můj zatracenej osobní prostor!) (A: Ještě že jsi se psem nepotkala mýho tátu.). Já v hloubi duše tušim, že si ten pes třeba opravdu chce jen hrát, ale arachnofobikovi taky nevysvětlíte, že ten pavouk támhle na zdi u postele si chce jenom udělat pavučinu a chytat mouchy, nikoliv dotyčnou osobu ve spánku zavraždit (a to vim od Ann, která je pořádnej arachnofobik :D) (A: NĚKTĚŘÍ PAVOUCI ALE MOHOU BÝT JEDOVATÍ KDO SE V TOM MÁ VYZNAT) (V: Ti ale nežijou v ČR)
Tenhle strach ve mně vypěstoval pes babičky a dědy, spolu s přehnanou starostlivostí druhý babičky. Oni měli bígla a to byl vlastně první pes, se kterym jsem kdy přišla do styku. To mi mohly bejt tak 2 roky, on ke mně přišel a povalil mě na zem a já se třískla do hlavy, což je samozřejmě prkotina. Jenže jak jsem řekla - první pes ever a navíc jsem byla dvouletý děcko. Pamatuju se, že až do jeho smrti jsem s tim psem nemohla bejt v jedný místnosti a snášela ho jen s vodítkem. Plus mi ještě přidala babička, která mi vždycky říkala, ať nehladim cizí psy, že by mě mohli kousnout. Ale to byl už jen takovej bonus :D
Tenhle strach dokáže, upřímně řečeno, docela zkomplikovat úplně běžnej den. Kdykoli jdu sama venku, daleko víc než úchylů se bojím psů pobíhajících na volno. Když jdu po chodníku a vidím psa, přeběhnu rychle na protější stranu ulice i za cenu, že mě srazí auto. A totéž platí, když za plotem u nějakýho domu z ničeho nic začně něco štěkat. Taky to přináší spoustu trapnejch momentů, kdy na majitele (mezi hysterickými vzlyky) volám, jestli si můžou to svoje zvíře odvolat, že mám fóbii. A pak ještě 5 minut stojim paralizovaně na místě. (Obzvlášť skvělý je, když je daný zvíře třeba čivava...) No a ptát se před každou návštěvou, jestli dotyční náhodou nemaj psa, je taky docela divný :D


(A: A pak se nemá člověk divit, že se bojíš, Veri. Nech mě ukázat ti něco lepšího. :3 Wait..)




3. Oheň (Ha, k tomu se váže super story, vážně)
Určitý respekt z ohně by měli mít asi všichni. Však víte, dobrý sluha, zlý pán. A přesně tak jsem byla vychovávána během letních táboráků na naší starý chatě.
Když mi ale bylo asi 5 let, zachytila jsem, jak ve zprávách mluví o nějaký holce, co ve školce chytila od svíčky, při nějaký akci, kde na sobě měli spoustu volnejch hadrů a dlouhý paruky. A od tý chvíle jsem se prostě bála i sedět u jednoho stolu se svíčkou, abych do toho náhodou omylem nevrazila nebo něco a nezačala hořet. (Já totiž tou dobou chtěla bejt doktorkou a měla jsem něják docela nastudovaný, jak nebezpečný popáleniny můžou bejt a samozřejmě věděla, že to bolí.)Anyway, zpět k příběhu - ohně jsem se od tý doby bát nepřestala, ale už dokážu sedět u jednoho stolu s takovou tou malou svíčkou ve skleničce (#SuchBorec :'D) (ale jinak ani škrtnout sirkou nebo zapalovačem si furt netroufám) (A: Teď až mi došlo, pročs nechtěla zapálit to kiwi.) (V: #VedeníDlouhýJakTraťZPrahyDoPoděbrad)
No a k překvapivé pointě: když jsem nastoupila na gympl, zjistila jsem, že moje spolusedící je kamarádka a bývalá spolužačka s tou holkou ze zpráv, se kterou jsem se následně i potkala.

(přesně takovej oheň v krbu mě dokáže dohnat k panice, zvlášť když jsem u něj ponechána sama)

+ Horký věci (a to klidně i hrnec nebo voda, cokoli - prostý důvod: jako malá jsem si šáhla na horkej gril. Sice jen malíčkem, ale zato pořádně :D (A: Já vzala do ruky rozpálenej pohrabáč. :'D) (V: Omg, #LamíHejno forever :DF)


Bonus:

+ Létání - nesnáším ten pocit, když mě a zem dělí x kilometrů volnýho pádu. Plus v letadle člověk občas cítí takový to jemný propadnutí a to mi hned připomene padající výtahy :'D (...a něco mi říká, že sledovat Letecké katastrofy taky nepomáhá, jenomže mě to děsně baví :D)





+ Zvony (a kostely) - zvonů jsem se začala bát teprv nedávno a to když jsme byly v Benátkách, kde je kostelů spousta a všechny naráz začaly vyzvánět. Ono se to hrozně hnusně rozlíhalo a dunělo mi to celym tělem, nepříjemný. Neřikám, že ze zvonů chytám paniku (A: Jako třeba já, kterou se u toho nejpodstatnějšího ani neobtěžuješ zmínit.), ale nepříjemnej-strachovitej pocit rozhodně. (A totéž ke kostelům, ty ve mně buděj hroznej respekt, ale v tom špatnym slova smyslu, kdy vejdu dovnitř a už chci zas ven. Plus tam někde jsou ty zvony, že...)



Pokud nám věci vyjdou, jak plánuju (to se moc často neděje), tak tu za týden bude podobnej článeček, ale od Ann. Zatim se mějte, jak chcete... :D (A: Těším se na tvé připomínky. :3) (V: Jsem zvědavá, jestli na ně taky budeš odpovídat :'3)
Veri,
at your service...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 L. L. | Web | 5. june 2015 at 15:10 | React

výtahy a létání, naprosto souhlasím :D :S

2 ellie's' - untrue.blog.cz ellie's' - untrue.blog.cz | Web | 5. june 2015 at 21:04 | React

já mám fobii někdy z lidí, mám asi soc fobii nebo něco takového :D ale nějak se konkrétních věci nebojím, te%d mě nic nenapadá :D

3 Amazonka Amazonka | Web | 6. june 2015 at 9:47 | React

Já se bojím stísněných prostorů, tmy a strachu :D

4 Patty | arrow-web.blog.cz Patty | arrow-web.blog.cz | Email | Web | 6. june 2015 at 10:49 | React

Výtahy, ale jen pokud se v něm zaseknu, to je pak konec :-D A pavouci - z těch mám takový strach, že pokud v místnosti vidím pavouka, rozklepu se a nejsem v klidu do té doby, než mě někdo ujistí, že je pavouk patřičně zlikvidován (čti mrtvý) :-D

5 Ginny . Ginny . | Web | 6. june 2015 at 15:07 | React

Jsi snad konečně první člověk , kterej trpí stejnou fóbií jako já .
Taky nemám žádnou klaustrofobii a naopak malý prostory mám ráda , ale výtahy pro mě už od dětství představujou nehorázný peklo .
Radši pudu 12 pater pěšky po schodech než jet tim ďábeskym strojem :D :D :D

6 Eliz Eliz | Web | 6. june 2015 at 16:49 | React

Každý se bojíme něčeho :) Mě tedy nepřijdou děsivé ani výtahy, psi či oheň, i když přiznávám, že ve všech třech případech jde o potencionálně nebezpečné věci a rozhodně nemám třeba potřebu uvíznout na několik hodin ve výtahu... :)

7 Romi Romi | Web | 7. june 2015 at 17:09 | React

bojím výtahu

8 Kateřina. Kateřina. | Web | 7. june 2015 at 20:17 | React

Já se bojím výtahů. Teď už ne, protože s přítelem bydlíme v 9 patře a vždycky si říkám, že radši pojedu výtahem, než abych šla pěšky, protože ta chodba, co máme, je daleko strašidelnější :D

9 Tera | terasplace.blog.cz Tera | terasplace.blog.cz | Web | 8. june 2015 at 18:51 | React

Ahoj psů sem se bála taky, od malička, kdy mi pes mojí babičky prokousl obě ruce, nepamatovala sem si to jako malá, ale jizvy mám do ted. Avšak sem postupně poznala psa přítelových prarodičů, kamarádek a psi si oblíbila, tak snad třeba někdy ti to taky vyjde :P Jinak do READERS tě beru! :) Tvoje články se mi moc líbí  :)

10 CherryPie CherryPie | Email | Web | 9. june 2015 at 18:16 | React

Nikdy jsem neletěla...někdy bych chtěla
Já se výtahů nebojím,navíc my doma máme modrý výtah kterému se otevírají dvířka a hrozně mi připomíná TARDIS,takže jsem z toho na pozitivu :D

11 Elis Elis | Web | 9. june 2015 at 20:48 | React

Mě zas létání baví :D

12 Elis Elis | Web | 9. june 2015 at 20:50 | React

[11]: A  - taky se trochu (ALE FAKT JEN MALINKO) bojím ohně.. Teda né že bych se ho bála, ale je mi prostě nepříjemný .. :D A proto je nejlepší živel voda ! :D

13 AVomproordcarm AVomproordcarm | Email | Web | 26. august 2017 at 2:12 | React

First things first, you should set a limited target date when ever you are going to completely quit, for example 2-3 weeks from now.  Once you discover the best natural cures, it is possible to yet again have full control of your sexual pleasures.

14 RamonzSix RamonzSix | Email | 14. october 2017 at 11:36 | React

how long does it take cialis to work
http://cialiswalmartusa.com - cialis over counter
  cialis concentration
<a href="http://cialiswalmartusa.com">generic cialis at walmart
</a> - order cialis no prescription
order lilly cialis online

15 Szottjak Szottjak | Email | 24. january 2018 at 3:00 | React

viagra 3.99
http://viagrawithoutdoctorpresc.net - viagra without prescription
  viagra 10mg tablets our newest member
<a href="http://viagrawithoutdoctorpresc.net">viagra without doctor prescription
</a> - viagra on line
viagra effect starts working within

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement