Daleká cesta do Poděbrad

22. june 2015 at 15:04 | Veri |  Diary
Čus,
tak mě Annin článek o tom, jak přijela na Čerňák inspiroval k sepsání příběhu, jak jsem jela já za ní. Sice se to stalo ještě předtím (a od toho článku uplynulo přes dva měsíce), ale já jsem Time Lord, chronologie mi dělává problémy :'D
No nic, jdem na to. Doufám, že vás zas tolik nevyděsíme :D
Enjoy!


Den pololetního vysvědčení a já sem po vytrvalém ukecávání mamky přece jenonom stála na hlaváku a čekala na vlak do Poďebrad.
S Ann jsme měly všechno naplánovaný do detailu. Přistoupí v Nymburce, kde mě najde podle mojí dokonalé cedulky:



A takhle mi bylo vysvětleno, kam si sednout:


Do vlaku jsem sedla, jakmile dorazil do stanice. Upřímně to bylo asi poprvý, co jsem potřebovaný dopravní prostředek nedobíhala. No, tak jsem se usadila a čekala. Ve vagonu bylo pár divných týpků a jinak nikdo. A hlavně tam byla děsná nuda. Z paměťovky se mi totiž smazala všechna hudba, takže jsem byla odkázaná na nezáživný hry a notes s fixou.
Asi polovic cesty jsem strávila čmáráním si Cirkulární Gallifreyštiny. Jenže potom přistoupilo na můj vkus až moc lidí a já už se nemohla roztahovat přes celý čtyřsedadlo. Takže jsem uklidila notes, vyndala sluchátka a dělala, že poslouchám nějakou hudbu, zatímco som uvažovala, jestli týpek sedící naproti je úchyl nebo ne. Když mě to omrzelo, začala jsem prolistovávat galerii.
A pak, akorát když jsme jeli jakýmsi polem, napsala Ann:

Oukej, tak si sama zkus uprostřed pole zjistit, v jakým jsi městě -_- :D

O nějakou chvilu později, když jsem se snažila vykoumat, kde teda asi jsem (což nešlo - kolem furt jen pole), mi Ann zavolala. Upřímně si ten hovor nepamatuju, tak vám tu odcituju, co o tom řekla ona:

"No on najednou na 2. nástupiště přijel vlak, tak sem tam běžela a mezitím ti volala, kde jsi v tuhle chvíli. :D a pak som na tom nástupišti čekala a mezitím přijel vlak na 4. nástupiště směr Kolín což mě polekalo a běžela jsem tam. Nakonec sem viděla vlak přijíždět na první nástupiště a tys napsala, že už přijíždíte, tak sem zase musela běžet podchodem a do tvyho vlaku. :D"

Pravda, moje zpráva, že přijíždím:

Neee. Stojim tam s mopem asi :D
(pokud vás zajímá proč zrovna mop, tak já mam prostě ráda to slovo... víc v tom nehledejte :D)

No, ale nakonec jsme se úspěšně setkaly. Ten týpek co seděl naproti už vystoupil, takže se Ann usadila na proti mě a ...o něčem jsme mluvily. Asi.Vím, že pak začala luštit moje nápisy v Cirkulární Gallifreyštině a díky tomu jsme málem přejely Poděbrady. Jakmile nám docvaklo, že vlastně máme vystupovat, sebraly jsme se a vyběhly z vlaku. Ona u toho rozlila colu.
Tu mi pak ale dala dopít, takže jupí :D No... cestou z nádraží do Penny pořád luštila a já jí ten notes začala rvát z rukou. Moje deep kecy jsou prostě moje -_-

Tak a teď k něčemu zajímavýmu: Proč jsme vlastně šly do toho Penny?
Jeden spešl ... toast ... sandwich ... ono to vlastně nejde pojmenovat. Nevermind. Skládá se to z bílýho toastovýho chleba, arašídovýho másla, margarínu, párku a dávky odvahy. Hah, to vlastně není ingredience, ale rozhodně je potřeba :'D
Ale v Penny jsme si nakonec jaksi nic nevybraly, tak jsme zamířily k Anniný mamce do práce pro prachy a následně do Alberta. Tam jsme nakoupily vše, co bylo potřeba a ještě mega balení kapesníku pro Ann navíc. Když se Ann kapesníky dostatečně vycpala narvala si je do kapes, vyrazily jsme k řece, kde jsme si daly naší svačinku...


Potom jsme šly přes les/park/cosi na kemp na jídlo. Mám dojem, že jsme se bavily o fotkách a ehh, prostě o různejch fotkách :'D
Na kempu jsme se usadily a snad hned pustily do psaní. (Co jsme psaly zjistíte tak za měsíc... pokud budete mít štěstí :D) Naše nehorázný výtlemy a můj imbecilní smích musely všechny v okolí na 100% přesvědčit o našem retardsví. Ale ani to je zjevně neodradilo a jídlo nám dali. Jakmile jsme dojedly naši společnou pizzu, psaly jsme dál, ale ani tak jsme to dopsat nestačily, protože já už musela zpátky na nádraží. (Na tom kempu jsme proseděly okolo 3 hodin ...přibližně)
Na nádraží jsme psaní nakonec dokončily a dokonce rozepsaly pokračování, který jsme právě dopisovaly potom na Čerňáku...

Cestou domů mi nezbylo, než si zase čmárat do notesu, protože mobil měl poslední 4% baterie. Ani žádnej potenciální úchyl nebyl v dohledu, abych mohla nad něčím uvažovat -_-
Když jsem konečně byla doma, nahodily jsme s Ann chat a pokračovaly ve psaní :D


Doufám, že vás naše epický zážitky neunudily a pokud jo, je s vámi něco v nepořádku.

Veri
at your service...
 

1 person judged this article.

Comments

1 CherryPie CherryPie | Email | Web | 22. june 2015 at 16:40 | React

Bez hudby to muselo být utrpení... XD

2 Eliz Eliz | Web | 22. june 2015 at 17:54 | React

Vaše domlouvání a popisy, kde kdo sedí ve vlaku jsou opravdu epické :D
Užily jste si to, to je fajn :)

3 Luci Luci | Email | Web | 23. june 2015 at 11:57 | React

tak to byl zážitek :D ale je štěstí, že jste se potkaly :D při tom cestování... :) a to co následovalo pak - takové normální setkání :D :D myslím, že lidi už musí být vycvičeni :D

4 Romi Romi | Email | Web | 25. june 2015 at 12:49 | React

:D sranda zpravy
zažitek to musel bejt
Zvu te na Giveway více na mém blogu
jedna lehká otázka tot vše

5 Kateřina. Kateřina. | Web | 24. august 2015 at 15:12 | React

No, to byl teda zážitek :-D
Jinak, chtěla jsem informovat, že jsem zpátky na blogu :-)

6 Elis Elis | Web | 25. august 2015 at 14:59 | React

Zážitek na celý život co ? :D
To domlouvání :DD
BTW byly jste obě tagnuty zde - http://whatevercat.blog.cz/1508/liebster-award-tag

7 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 20. september 2015 at 10:22 | React

Taky často dobíhám dopravní prostředky! :D :D No ne asi.. jak to mám uprostřed pole sakra vědět?! :D Stojím s mopem.. tak to jsi mě dostala! :'D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement